Picture
Majitelé začínajících firem mi často říkají, že oni žádný startup nejsou. Buď proto, že už jsou na trhu šest let a nepovažují se tak za začínající firmu, nebo proto že nechtějí být spojováni se světem „dospělých dětí“, které si v inkubátorech s fotbálkem v zasedačce hrají na podnikatele.

Pravdou je, že označení „startup“ se v poslední době velmi zprofanovalo a stalo se tak spíše symbolem životního stylu podobně jako kdysi měl pro nás výraz depešák nebo metalista. 

Rozumím proto snaze skutečných podnikatelů vymezit se vůči tomuto významu slova startup a je to pro mě také jeden z prvních znaků zda se má s danou firmou smysl dál bavit.

Startup je totiž jakákoliv firma nebo projekt, který pracuje s neznámým produktem na neznámém trhu, kde teprve musí před potenciálními zákazníky obhájit své místo na slunci. 

Startupem můžete být i deset let než přijdete na to, proč Vás mají Vaši zákazníci milovat, a dokážete tento proces replikovat. 

Startup z Vás nedělají hipsterské brýle, fatboy a fotbálek v crazy zasedačce. 

Startup je stav mysli, kdy vyplouváte bez mapy na rozbouřený oceán, abyste našli bájnou Atlantidu. 

Až Atlantidu objevíte a cestu k ní zmapujete, pak teprve přestáváte být startupem a na procházce ke svému bankéři i na cestě od něj se můžete jen radostně usmívat.

V tuto chvíli pak nastává další z mnoha stádií života firmy, kdy se způsob boje o zákazníka a jeho organizace mění a vy si musíte dávat zatraceně pozor, aby se Vám ta těžce dobytá Atlantida zase nepotopila zpět na dno oceánu a nemuseli jste povolávat krizového manažera.