Většina firem, se kterými jako krizový manažer nebo mentor přijdu do styku, má pocit, že jejich produkt je geniální, ale jejich zákazníci jej jaksi pořád nedokážou ocenit.
Svou energii proto dál investují do produktu, aby měl čím dál víc funkcí a uměl vše, po čem zákazníkovo srdce může zatoužit.
Věří, že tento „produkt“ pak svou kosmickou vymakaností na sebe v mžiku přiláká tisíce dychtivých klientů, kteří jim za něj utrhají ruce –> jakože „bude hokejka jak prase“.
Nechápou proto, jak je možné, že jejich trh válcuje konkurence s totálním shitem. Chlácholí se při tom, že druhé místo ve výběrovém řízení je vlastně taky úspěch a příště už určitě s ještě vylepšeným produktem vyhrají.
Většinou zde také platí nepřímá úměra, kdy čím méně skutečných obchodních úspěchů taková firma dosáhne, tím více nasbírá ocenění na různých soutěžích, kde mezi dalšími mladými podnikateli bojují o přízeň akademické poroty. To je ještě víc utvrzuje v tom, že zákazník je debil, který je bojkotuje a vůbec je to celé spiknutí proti jejich genialitě.
Neuvědomují si ale, že "produkt" není jen kus software, licence nebo paleta šroubů, ale celkový zážitek zákazníka s jejich firmou - od marketingu produktu (komu, co, kdy, proč, jak a za kolik), přes pre-sales, sales, delivery, customer care až k opětovnému prodeji.
Ta nejtěžší otázka, na kterou si firma časem musí se svým produktem umět najít odpověď, je „kdo je a kdo už není můj klient a proč?“. Zní to jako jednoduchá otázka, ale věřte mi, že není. Nalezení, nebo nenalezení správné odpovědi na tuto otázku pak rozděluje firmy na úspěšné a na loosers.
Moje rada zní: správnou odpověď na tuto základní otázku k úspěchu je třeba hledat přímo u zákazníků, a ne na poradě vývojářů.
Hledání této odpovědi je proces, který může trvat i několik let a nejlepší měřítko toho, jakou novou fičuru máme do svého produktu doplnit, je to, za co nám byl zákazník skutečně ochotný pořádně zaplatit cash, protože cash is the king!
Svou energii proto dál investují do produktu, aby měl čím dál víc funkcí a uměl vše, po čem zákazníkovo srdce může zatoužit.
Věří, že tento „produkt“ pak svou kosmickou vymakaností na sebe v mžiku přiláká tisíce dychtivých klientů, kteří jim za něj utrhají ruce –> jakože „bude hokejka jak prase“.
Nechápou proto, jak je možné, že jejich trh válcuje konkurence s totálním shitem. Chlácholí se při tom, že druhé místo ve výběrovém řízení je vlastně taky úspěch a příště už určitě s ještě vylepšeným produktem vyhrají.
Většinou zde také platí nepřímá úměra, kdy čím méně skutečných obchodních úspěchů taková firma dosáhne, tím více nasbírá ocenění na různých soutěžích, kde mezi dalšími mladými podnikateli bojují o přízeň akademické poroty. To je ještě víc utvrzuje v tom, že zákazník je debil, který je bojkotuje a vůbec je to celé spiknutí proti jejich genialitě.
Neuvědomují si ale, že "produkt" není jen kus software, licence nebo paleta šroubů, ale celkový zážitek zákazníka s jejich firmou - od marketingu produktu (komu, co, kdy, proč, jak a za kolik), přes pre-sales, sales, delivery, customer care až k opětovnému prodeji.
Ta nejtěžší otázka, na kterou si firma časem musí se svým produktem umět najít odpověď, je „kdo je a kdo už není můj klient a proč?“. Zní to jako jednoduchá otázka, ale věřte mi, že není. Nalezení, nebo nenalezení správné odpovědi na tuto otázku pak rozděluje firmy na úspěšné a na loosers.
Moje rada zní: správnou odpověď na tuto základní otázku k úspěchu je třeba hledat přímo u zákazníků, a ne na poradě vývojářů.
Hledání této odpovědi je proces, který může trvat i několik let a nejlepší měřítko toho, jakou novou fičuru máme do svého produktu doplnit, je to, za co nám byl zákazník skutečně ochotný pořádně zaplatit cash, protože cash is the king!
RSS Feed
