Název tohoto příspěvku jsem si vypůjčil ze stejnojmenné knihy od Andrewa Grova, kterou všem vřele doporučuji. Pokud v sobě nehýčkáte zdravou paranoiu, tak vás může úspěch velmi snadno ukolébat, až do té míry, že ztratíte svůj zabijácký instinkt, díky kterému jste ve své branži vynikli.

Zabijácký instinkt není špatný, ba co víc, je zdravý a naprosto nezbytný pro váš úspěch a přežití. Jak si jej ale ve svém týmu udržet, když jste prostě tak fantasticky úžasní, celý svět vám teď leží u nohou a prachy vám jen prší a prší?

Zóna komfortu je zabijákem vašeho zabijáckého instinktu. Jakmile vašemu týmu zachutnají polstrovaná křesla vašich nových super vychytaných kanceláří s kapučínkovarem, tak barometr vašeho zabijáckého instinktu začne velmi rychle klesat. Bouřka a špatné počasí sice ještě nejsou vidět, ale neúprosně se blíží. Pokud ještě navíc od některého zaměstnance nebo svého top manažera uslyšíte, že toho nového super výhledu, co má ve své nové kanceláři, se nemůže nabažit, tak je to jiskra pro sepnutí obvodu vašeho červeného alarmu - ječáku.

Dobré je tedy firmu neustále udržovat pod "umělým" tlakem – armáda také musí mít svou pohotovost a vojáci nikdy nevědí, kdy se velitel rozhodne vyhlásit poplach a rozjet cvičení spřátelených vojsk. Ve vaší firmě vám blahobyt přináší vaše stávající dojná kráva, kterou dojí a podstýlá část firmy - zbytek firmy by už měl být mimo zónu komfortu a tvrdě pracovat na:

1. nové přelomové verzi
   
2. zahraniční expanzi
   
3. skupovat nebo plenit konkurenty
   
4. diverzifikovat portfolio
   
5. razantně snižovat provozní náklady
   

Zase se to ale nesmí přehnat a je třeba se udržet ve zdravé motivační linii, jinak se vám stane to samé, co se před lety stalo mně. Vy jste třeba vizionář, který je mentálně neustále již dávno za horami, zatímco váš tým se teprve v údolí brodí řekou, hledá si cestu za vámi a pro přechod horského masivu ještě ani nemá výbavu.

Je extrémně důležité velmi dobře znát své lidi, rozumět jim a zůstat s nimi v „kontaktu“ - nechte jim dostatek prostoru, aby se ve Vašem velkém plánu našli a realizovali. Naučit se dojit Vaši kravku byl pro ně úžasný výkon, tak je chvíli nechte užít si pocitu dobře vykonané práce, než je poženete dojit kamzíka.

Životní cyklus firmy je neúprosný, stejně jako počasí na moři. Sluníčko střídá bouře a vítr střídá smrtelné bezvětří, kdy se zdá, že nás veškerá fortuna opustila a nestíháme se divit, co se to sakra s těmi jindy tak loajálními klienty zrovna teď děje.

Čím úspěšnější jste dříve byli, tím větší riziko „zparchantění“ vám hrozí. Vše je jen o vás a o vašich lidech – lidé dělají čísla a ne čísla lidi.  Vaše kinetická energie v tomto případě hraje proti vám a dává vám falešný pocit stability – žijete ze své podstaty a ještě o tom nevíte. Až na pár paranoiků to postihne každého.

Pokud vám to dlouho hezky a pohodlně svištělo "na zaďák" a zákazníci se k vám jen hrnuli a marže byly příjemné jako vlnky na Lipně, tak se není čemu divit, že váš tým ztratil svůj pověstný zabijácký instinkt, který mu dříve umožnil vyhrát a který je tak důležitý pro přežití.

Ok, vítr se stočil a co teď s tím? V takové chvíli je zapotřebí zmobilizovat všechny síly na nepříjemnou stoupačku proti vlnám a provést s lodí (firmou) obrat. Kdo není připraven, ten se zastaví a prohraje.

A když už jsme u těch jachtařských přirovnání – víte, co dělá fighter, když se na závodech dostane do bezvětří? – rozhoupe loď.

Obecně platí, že lidé, kteří danou firmu vybudovali a/nebo v ní dlouhou dobu úspěšně působili, vědí co je třeba a umí to také udělat - problém ale je, že:

• jsou již vyhořelí a potřebují znovu nakopnout;
  
• dostali se do kolejí a potřebují znovu nakopnout, aby nahodili potřebnou výhybku k nutným změnám;
  
• mají v tom příliš velkou emocionální investici a nejsou proto již schopni nadhledu a jednat (deadlock) a potřebují znovu nakopnout;
  
• jejich vlastník si neuvědomuje skutečný dosah problému.
  

V takovém případě již může být deadlock ve firmě tak velký, že si již není schopna sama pomoci, přitom by stačilo znovu revidovat obchodní strategii, stanovit nový kurz, racionalizovat stávající činnosti a dostat znovu do krve transfúzí pár základních principů pro přežití.

Právě zde může velmi dobře pomoci externí krizový manažer nebo hands-on mentor, který Vás správně nakopne a vyvede ze zaběhlých kolejí, které vás svírají - ale i to může velmi bolet. Často u toho však nejvíc bolí vaše ego – úplně zbytečně. Ego zatemňuje mysl a je také ten nejčastější důvod, proč nakonec firma končí v insolvenci.