Reporting je podle mě vůbec ta nejdůležitější věc ve firmě. Bez kvalitního reportingu jsem jako loď ztracená na moři a kormidlem točím jen podle božského vnuknutí intuice. Nejen že nevím, kde a jak daleko od smrtelného nebezpečí se nacházím, ale také se už možná pěkně dlouho cachtám v kruhu.
Námořníci na rozdíl od řady podnikatelů velmi dobře vědí, jak je pro ně životně důležité pravidelně sledovat svůj „reporting“. Je to součást jejich DNA. Žádné velké kecy, jedná se o pár základních a životně důležitých údajů, které každou hodinu precizně zaznamenávají a vyhodnocují. Stačí jim k tomu jen objektivně naměřený číselný údaj o kurzu lodě, její rychlosti, snosu a o barometrickém tlaku pro odhad vývoje počasí.
Management je na tom se svou firmou v podstatě stejně jako námořník se svou lodí, ale asi kvůli klamnému pocitu pevné půdy pod nohama se často chová naprosto odlišně – má to většinou tyto 3 fáze:
1. Fáze: K čemu reporting?
Vždyť manažer přece svou firmu zná, je v ní každý den - on přece ví.
Série drastických podnikatelských „nehod“ a silné sebereflexe pak vedou management k procitnutí, že vlastně toho až tak moc neví a dostávají se tak do II. Fáze.
2. Fáze: Musíme reportovat!
Tato fáze se vyznačuje obsesí po informacích, čím více informací, tím lépe. Nejlépe pak složité mnohastránkové excely, které se díky své velikosti hroutí už jen při načtení do počítače.
Firma měří všechno, i rosný bod v kancelářích. V množství zbytečných údajů se pak ztrácí.
Tady většinou příběh firmy po pár letech končí. Dojdou zásoby, a buď nastoupí krizový manažer, nebo hrobník.
3. Fáze: Méně znamená více
Do této fáze se dostává jen hrstka vyvolených a osvícených, kteří pochopili podstatu svého businessu, a proto jej již umí efektivně a metodicky měřit a řídit.
Podobně jako námořník sledují jen pár klíčových číselných údajů vycházejících jako vedlejší produkt z jejich metodiky práce. Pevně pak drží kormidlo a žádný útes nebo bouřka je nepřekvapí.
Základem správného a užitečného reportingu je pro mě metodika organizace práce, kterou dokážu měřit a ze které si na svou „palubní desku“ vytáhnu jen pár klíčových identifikátorů a plán své plavby.
Hlavní podstatou těchto klíčových identifikátorů je, že jsou číselné, v rámci dané metodiky práce objektivní a nediskutuje se o nich. Buď je daná kvóta splněna, nebo není. Není zde prostor pro výmluvy a lhaní, protože co není v systému (CRM, účetnictví, výroba ...), to neexistuje.
Námořníci na rozdíl od řady podnikatelů velmi dobře vědí, jak je pro ně životně důležité pravidelně sledovat svůj „reporting“. Je to součást jejich DNA. Žádné velké kecy, jedná se o pár základních a životně důležitých údajů, které každou hodinu precizně zaznamenávají a vyhodnocují. Stačí jim k tomu jen objektivně naměřený číselný údaj o kurzu lodě, její rychlosti, snosu a o barometrickém tlaku pro odhad vývoje počasí.
Management je na tom se svou firmou v podstatě stejně jako námořník se svou lodí, ale asi kvůli klamnému pocitu pevné půdy pod nohama se často chová naprosto odlišně – má to většinou tyto 3 fáze:
1. Fáze: K čemu reporting?
Vždyť manažer přece svou firmu zná, je v ní každý den - on přece ví.
Série drastických podnikatelských „nehod“ a silné sebereflexe pak vedou management k procitnutí, že vlastně toho až tak moc neví a dostávají se tak do II. Fáze.
2. Fáze: Musíme reportovat!
Tato fáze se vyznačuje obsesí po informacích, čím více informací, tím lépe. Nejlépe pak složité mnohastránkové excely, které se díky své velikosti hroutí už jen při načtení do počítače.
Firma měří všechno, i rosný bod v kancelářích. V množství zbytečných údajů se pak ztrácí.
Tady většinou příběh firmy po pár letech končí. Dojdou zásoby, a buď nastoupí krizový manažer, nebo hrobník.
3. Fáze: Méně znamená více
Do této fáze se dostává jen hrstka vyvolených a osvícených, kteří pochopili podstatu svého businessu, a proto jej již umí efektivně a metodicky měřit a řídit.
Podobně jako námořník sledují jen pár klíčových číselných údajů vycházejících jako vedlejší produkt z jejich metodiky práce. Pevně pak drží kormidlo a žádný útes nebo bouřka je nepřekvapí.
Základem správného a užitečného reportingu je pro mě metodika organizace práce, kterou dokážu měřit a ze které si na svou „palubní desku“ vytáhnu jen pár klíčových identifikátorů a plán své plavby.
Hlavní podstatou těchto klíčových identifikátorů je, že jsou číselné, v rámci dané metodiky práce objektivní a nediskutuje se o nich. Buď je daná kvóta splněna, nebo není. Není zde prostor pro výmluvy a lhaní, protože co není v systému (CRM, účetnictví, výroba ...), to neexistuje.
RSS Feed
