Rozvoj nové firmy bych přirovnal k rozvoji dítěte – od plenek až po maturitu a se vším, co k tomu patří. Vaše firma je tak startupem od porodu až k dosažení plnoletosti, kdy už jakžtakž víte, kdo jste, kde jste a kam jdete, a kdy vám celý svět obrazně leží u nohou vaší hokejky.
Samozřejmě, že to netrvá celých 18 let, ale svůj čas k dozrání to zabere. Všichni nakonec dojdou k poznání, že žádné zkratky zde neexistují.
Dnešní hysterická móda a kult startupů vytváří u prvozakladatelů falešnou iluzi, že se svou firmičkou nějak zázračně dokázali přeskočit etapu batolení, žvatlání a nočního pomočování. Jako děti, které si hrají na dospělé.
Všichni tak s oblibou používají slovo „startup“ jako volnou proměnnou, u které se už jen málokdo obtěžuje kalibrovat si jeho význam na časové ose životního cyklu své firmy.
K tématu definice startupu se znovu vracím, protože každý den vidím, kolik zbytečné škody jeho nadužívání a obsese v hlavách podnikatelů prvozakladatelů udělá.
Někdo startupem označuje rychle rostoucí firmu, jiný ideu ve fázi inkubace a v jiném článku se zase dočteme, že startup je něco mezi. Když pak jako prvozakladatel hltáte z kontextu vytržená moudra o startupech, tak není divu, že vám to pořádně zamotá hlavu. Co z toho všeho je v danou chvíli pro vaši firmu relevantní nedokážete pořádně rozlišit a zbytečně tak krvácíte na špatně zvolených prioritách, kdy vykuleného prvňáčka s počitadlem se švestkami a jablky tlačíte do kvadratických rovnic.
Před pár lety jsem konzultoval jednomu nadějnému startupu. Bylo to v době, kdy jejich fakturace vzhledem k velikosti firmy oscilovala kolem nuly a firma ani po letech za sebou neměla jediné úspěšné nasazení svého úžasného produktu. Jejich CEO přitom uvěřil vlastnímu PR do té míry, že se začal srovnávat s desítky let etablovanými hráči a zarputile se do své firmy snažil přebírat jejich praktiky.
Snažil jsem se mu vysvětlit, že tudy cesta nevede, a v dobré víře jsem mu zajistil oběd se šéfem jednoho mega-úspěšného startupu, kterého velmi dobře znám, a který zrovna zažíval „hokejku jako prase“. Velmi dobře si pamatuji, jak po dlouhé roky se svou firmičkou bojoval a pomalu dozrával, než mu „odmaturovala“ a vystřelila ke hvězdám.
Bohužel výsledek jejich setkání byl naprosto kontraproduktivní. Kluci si nějak neporozuměli. Startup jako startup. Rady mega-úspěšného a prohranými bitvami zoceleného šéfa tak byly směřovány spíše firmě, která již vyhrála svou první bitvu o zákazníka – což bohužel ještě nebyl tento případ. Abych to zkrátil, náš CEO se díky tomuto nedorozumění ještě více utvrdil ve své virtuální realitě a raději se obklopil lidmi, kteří mu říkali jen to, co chtěl slyšet.
Tuto firmu dál zpovzdálí sleduji a myslím, že nyní po letech a řadě kotrmelců jejich CEO konečně pochopil. Stálo ho to „jen“ pár let času, mnoho peněz a ztrátu části podílu na firmě. Teď má novou šanci, snad ji využije.
Etapy vývoje nepřeskočíte, musíte si tím projít, byť třeba u vás budou výrazně kratší než u někoho jiného.
Vždy je proto dobré znát věk své firmy přepočtený na věk dítěte a z tohoto úhlu pohledu pak posuzovat a kalibrovat nejen svou firmu, ale i svou referenční skupinu a nastavovat priority.
Samozřejmě, že to netrvá celých 18 let, ale svůj čas k dozrání to zabere. Všichni nakonec dojdou k poznání, že žádné zkratky zde neexistují.
Dnešní hysterická móda a kult startupů vytváří u prvozakladatelů falešnou iluzi, že se svou firmičkou nějak zázračně dokázali přeskočit etapu batolení, žvatlání a nočního pomočování. Jako děti, které si hrají na dospělé.
Všichni tak s oblibou používají slovo „startup“ jako volnou proměnnou, u které se už jen málokdo obtěžuje kalibrovat si jeho význam na časové ose životního cyklu své firmy.
K tématu definice startupu se znovu vracím, protože každý den vidím, kolik zbytečné škody jeho nadužívání a obsese v hlavách podnikatelů prvozakladatelů udělá.
Někdo startupem označuje rychle rostoucí firmu, jiný ideu ve fázi inkubace a v jiném článku se zase dočteme, že startup je něco mezi. Když pak jako prvozakladatel hltáte z kontextu vytržená moudra o startupech, tak není divu, že vám to pořádně zamotá hlavu. Co z toho všeho je v danou chvíli pro vaši firmu relevantní nedokážete pořádně rozlišit a zbytečně tak krvácíte na špatně zvolených prioritách, kdy vykuleného prvňáčka s počitadlem se švestkami a jablky tlačíte do kvadratických rovnic.
Před pár lety jsem konzultoval jednomu nadějnému startupu. Bylo to v době, kdy jejich fakturace vzhledem k velikosti firmy oscilovala kolem nuly a firma ani po letech za sebou neměla jediné úspěšné nasazení svého úžasného produktu. Jejich CEO přitom uvěřil vlastnímu PR do té míry, že se začal srovnávat s desítky let etablovanými hráči a zarputile se do své firmy snažil přebírat jejich praktiky.
Snažil jsem se mu vysvětlit, že tudy cesta nevede, a v dobré víře jsem mu zajistil oběd se šéfem jednoho mega-úspěšného startupu, kterého velmi dobře znám, a který zrovna zažíval „hokejku jako prase“. Velmi dobře si pamatuji, jak po dlouhé roky se svou firmičkou bojoval a pomalu dozrával, než mu „odmaturovala“ a vystřelila ke hvězdám.
Bohužel výsledek jejich setkání byl naprosto kontraproduktivní. Kluci si nějak neporozuměli. Startup jako startup. Rady mega-úspěšného a prohranými bitvami zoceleného šéfa tak byly směřovány spíše firmě, která již vyhrála svou první bitvu o zákazníka – což bohužel ještě nebyl tento případ. Abych to zkrátil, náš CEO se díky tomuto nedorozumění ještě více utvrdil ve své virtuální realitě a raději se obklopil lidmi, kteří mu říkali jen to, co chtěl slyšet.
Tuto firmu dál zpovzdálí sleduji a myslím, že nyní po letech a řadě kotrmelců jejich CEO konečně pochopil. Stálo ho to „jen“ pár let času, mnoho peněz a ztrátu části podílu na firmě. Teď má novou šanci, snad ji využije.
Etapy vývoje nepřeskočíte, musíte si tím projít, byť třeba u vás budou výrazně kratší než u někoho jiného.
Vždy je proto dobré znát věk své firmy přepočtený na věk dítěte a z tohoto úhlu pohledu pak posuzovat a kalibrovat nejen svou firmu, ale i svou referenční skupinu a nastavovat priority.
RSS Feed
