Často se ve své praxi krizového manažera setkávám s majiteli firem, kteří sami sebe pokládají za vizionáře a na management si najímají „odborníky“. Sami by si pak nejraději zalezli do výroby a vyráběli, protože v tom jsou přece dobří a kvůli tomu také firmu založili. Provoz je nebaví, zákazníků se bojí a finance jsou pro ně složité.
Nejčastější oblasti, které začínající podnikatelé předčasně delegují na najaté manažery, jsou ty v jejich pohledu na podnikání „nejméně důležité“, tj. obchod, marketing, provoz a finance. Jak překvapivé.
Nic proti delegování, je to jediný způsob jak růst a dobrý manažer se pozná podle toho, že je kolem sebe schopný postavit a vést tým správných lidí, který je schopnější než on sám.
Je to ale jako kdyby vojevůdce chtěl vést vítězná tažení s najatými žoldáky a sám znal bitvu jen z literatury a vyprávění. Bez osobní zkušenosti a hluboké znalosti bojiště nemůže vědět, co je správně a co je špatně, a reporting jeho žoldáků z prohrané bitvy pro něj není nic víc než vyprávění ovčí babičky.
Jak může takový manažer své žoldáky vést a dělat důležitá rozhodnutí? Jak pozná, že jeho žoldáci rozumí jeho vizi a pořád ještě bojují na jeho straně a na správném bojišti? Jak včas pozná, že vůbec bojují a neflákají se po hospodách?
Mít vizi je důležité a krásné, jenže problémem každé vize je existence schopnosti převést ji v realitu.
Zákazník a cashflow je to nejdůležitější, co ve firmě je. Ať jsem sebevětší introvert, tak pokud chci podnikat, musím sám nejdříve umět prodávat a rozumět stavu svých financí. Postupně deleguji pouze ty věci, které již se svým týmem dokážu popsat, měřit a replikovat a které mě zdržují.
Najímám si na to pouze ty nejkvalitnější expediční lidi, protože jak se budu já posouvat dál, tak oni rostou se mnou a mohou se tak sami realizovat - prostor pro delegování roste. Já pak díky osobní zkušenosti vím, jak a kam svůj tým vést, rozumím jim a oni mně, jdeme stejnou cestou a vítězíme, v tom je naše síla! Nábor šroubováků a ozubených koleček přes personální agentury je v této fázi ještě hodně daleko.
Nejčastější oblasti, které začínající podnikatelé předčasně delegují na najaté manažery, jsou ty v jejich pohledu na podnikání „nejméně důležité“, tj. obchod, marketing, provoz a finance. Jak překvapivé.
Nic proti delegování, je to jediný způsob jak růst a dobrý manažer se pozná podle toho, že je kolem sebe schopný postavit a vést tým správných lidí, který je schopnější než on sám.
Je to ale jako kdyby vojevůdce chtěl vést vítězná tažení s najatými žoldáky a sám znal bitvu jen z literatury a vyprávění. Bez osobní zkušenosti a hluboké znalosti bojiště nemůže vědět, co je správně a co je špatně, a reporting jeho žoldáků z prohrané bitvy pro něj není nic víc než vyprávění ovčí babičky.
Jak může takový manažer své žoldáky vést a dělat důležitá rozhodnutí? Jak pozná, že jeho žoldáci rozumí jeho vizi a pořád ještě bojují na jeho straně a na správném bojišti? Jak včas pozná, že vůbec bojují a neflákají se po hospodách?
Mít vizi je důležité a krásné, jenže problémem každé vize je existence schopnosti převést ji v realitu.
Zákazník a cashflow je to nejdůležitější, co ve firmě je. Ať jsem sebevětší introvert, tak pokud chci podnikat, musím sám nejdříve umět prodávat a rozumět stavu svých financí. Postupně deleguji pouze ty věci, které již se svým týmem dokážu popsat, měřit a replikovat a které mě zdržují.
Najímám si na to pouze ty nejkvalitnější expediční lidi, protože jak se budu já posouvat dál, tak oni rostou se mnou a mohou se tak sami realizovat - prostor pro delegování roste. Já pak díky osobní zkušenosti vím, jak a kam svůj tým vést, rozumím jim a oni mně, jdeme stejnou cestou a vítězíme, v tom je naše síla! Nábor šroubováků a ozubených koleček přes personální agentury je v této fázi ještě hodně daleko.
RSS Feed
